FOLLOW ME

Eat With Camilla

úterý 1. listopadu 2016

Kecací říjen

Smolný měsíc s pozitivní myslí

Je tu další povídací článek. Tudíž se znovu předem omlouvám všem, kteří na tento blog chodí jen kvůli jídlu a varuji předem, že se o jídle sice zmiňovat budu, ale nebude tu žádný recept.
-
Pozitivní mysl. Nevím, kde jsem k ní přišla, ale mám takové podezření, že říjen mě toho naučil opravdu hodně.
První týden jsem strávila na praxi v Brně v Centru dopravního výzkumu, která byla obohacující 
a zajímavá. Spoustu mi toho ukázala a začínám zjišťovat, že mi můj studijní obor přijde ještě víc super, když mu nahlížím pod "praktickou pokličku. Ačkoli se nechci věnovat dopravní psychologii, není nikdy na škodu rozšiřovat si obzory, a navíc zkusit se má všechno - no ne?


Ale teda rozhodně si nezkoušejte nechat ukrást peněženku, tak jako já.
Brno si u mě tímto rozhodně nešplhlo (a to už je s bodama za popularitu hluboce v mínusu), 
a i přes všechnu počáteční paniku, hodinové čekání na maminku na nádraží, vystresované volání 
na zablokování kreditky, hledání ve Student Agency... a dalších patáliích, které se ten pátek odehrály, beru celou tuto nemilou záležitost pozitivně. 
Naučila jsem se díky tomu plno nových věcí.

1. Zjistíte, kde máte rodný list (To se vždycky hodí! A ano, můžete ho hledat i 3 hodiny).
2. Konečně pochopíte k čemu Vám je pas (Pokud zrovna necestujete mimo EU).
3. Už víte, k čemu jsou takové ty malé knížečky na doklady! Protože kdybych jednu takovou krásnou měla, tak jsem jen bez peněz a kreditky. Rozhodně ne bez všech dokladů.
4. Po takové události si potřebujete zvednout náladu, tudíž se jdete bavit s lidmi, které máte rádi (bez dokladů a s penízkama od rodičů).
5. Kvůli zablokované kartě a nové v nedohlednu Vás celých 14 dnů "živí" rodiče a nemizí Vám peníze z karty! - Může být něco víc krásného a pozitivního?
6. Začnete si vážit Vaší pitomé fotky na staré občance. Protože na té nové je ještě víc přiblblá.
7. Objevíte nové možnosti tvorby dokladů - občanský průkaz Vám udělají kdekoli (mně třeba 
v Olomouci na Magistrátu), ale pozor!!! řidičák, který jsem použila od té doby, co ho mám asi 5x 
(z toho 4x jako doklad totožnosti na diskotéce a jednou jsem ho ukazovala, když jsem kupovala alkohol ve večerce), Vám však vyhotoví pouze v místě bydliště!!!!
8. Nedívají se na Vás na studijním jako na úplného blba, když Vám vydávají zase! novou ISIC kartu, protože už minulý rok Vám ji ukradli na Mallorce. Tadydadydá prostě smolař.
9. Začnete si vážit InKarty a oranžové karty, protože jet Českýma dráhama za plnou cenu je neuvěřitelná cenová pálka.
10. Když u sebe celou dobu nosíte drobáky, maximálně stovku a pak Vám maminka dá tisícovku na dojíždění a novou učebnici, nenechávejte si ji v peněžence. Ač se Vám to nikdy předtím nestalo, tak Vám ji zrovna v tento den ukradnou. Věřte mi!

Jen krátký výčet toho, o kolik mi ukradená peněženka rozšířila obzory. 
Taky mi ukázala, že je to jen věc. Jsou to jen kartičky. Jen peníze. Dřív bych asi panikařila mnohem víc, ale po tom, co mi všichni řekli, že je důležitější, že jsem já v pořádku a nic se mi nestalo, mi došlo, že v životě jsou horší věci. Tudíž jsem to nakonec celé přešla s humorem a mé okolí ještě teď háže peněženkové vtípky.


Třetí ročník na psychologii je jedním z nejzajímavějších a taky nejnáročnějších studijních let (možná v páťáku budu mluvit jinak - pokud napíšu přijímačky). Ale přijde mi, že si vyučující první dva roky říkají: "Nebudeme je zatěžovat, ať nám ještě neutečou." A bum ve třeťáku je zavalíme, to už budou chtít dotáhnout do zdárného konce. 
První týdny školy jsem se docela hroutila, dokonce se mi zdálo, že jestli neskončím hospitalizovaná 
s panickou atakou, tak to bude zázrak, ale nějak odeznělo i to - protože s úsměvem jde vše líp. 
Já jsem zjistila, že se správnou organizací jde zvládat skoro vše - bakalářka, škola, brigáda, víkendy s přítelem, blog, kamarádi i rodina. Je to o prioritách a komunikaci. 

Taky doporučuji usmívat se. Usmějte se na sebe v zrcadle, usmívejte se na lidi okolo Vás. Nejde to úplně vždy. Ani já se neusmívám non-stop. Ale stačí, když den začnete tím, že někoho pozdravíte a popřejete mu s úsměvem krásné ráno. 
Nemá smysl přijít do třídy a při otázce: "Jak se máš?" "Jak ses vyspal?" Spustit, že je to děsný, že je zas pondělí, vy potřebujete kofein, jste nevyspalí, přes víkend jste nic neudělali, nestíháte s prezentací... A bla bla bla. Jasný. Všichni to nějak tak máme, ale co místo toho říct: "Byla jsem o víkendu doma, bylo to super. Četla jsem skvělý článek..." 
A potom přejít k těm nemilým tématům, když o nich musí být řeč. 
Chvalte sebe. Chvalte své okolí. I za maličkosti.
Děkujte sobě. Děkujte i svému okolí.
Nedělala jsem to vždycky. Ještě teď si na to někdy musím vzpomenout vědomě, ale jsou to drobnosti, které můžou pomoct Vám, ale i těm okolo Vás. 
A nemám to z žádné chytré příručky, ani jsem nezačala fetovat nějaké boží duhové drogy, dokonce ani netrpím profesní deformací, jen se řídím tím, co zjišťuji, že funguje.

Jinak - nejsem příznivce jiného ročního období než léta a teplot nad 20, nejlépe 30+, proto teď trpím. Trpím i jen pohledem na trpící rýmičkou. Ale nebudu skuhrat, protože s trochou štěstí po zasněžených Velikonocích přijde znovu léto!


Co se vaření týče, tak přišlo období polévek a teplých jídel, protože se potřebuji hodně zahřát. S tím se pojí i všechny možné druhy kaší, dýně, také hodně medíku a chuť snad na úplně všechno.
Někdy mi přijde, že kdybych mohla, tak na koleji sním všechno i s lednicí.
S tím se pojí i zvýšená konzumace všech druhů čajů pro zahřání. A s tím další říjnová peripetie - po 3 letech společného studia mě skokem volným pádem asi z metru dvacet opustil můj červený půllitřáček, který mi ladil s povlečením s Mickey Mousem (minuta ticha za ladící hrneček).



Ano. Jsem šikovná. Byla to nehoda a má hloupost. Ráno jsem si nerozsvítila světlo, protože jsem nechtěla probudit spolubydlící a nevšimla jsem si, že hrníček je na okraji stolu. Tušíte správně, že po dopadu se má spolubydlící s šokem vzbudila. Já v úleku sesbírala střepy, a to co zbylo z hrníčku, a pohřbila jsem jej v kolejňáckým koši. Nechť je mu kolejní kontejner klidným místem k odpočinku.
Ale víte co se říká - střepy nosí štěstí. Tudíž to beru jako znamení, že třetí ročník doklepu. Pokud by měly tyto střepy věštit štěstí jen do Vánoc a zimního zkouškového, tak kvůli bakalářce i státnicím rozbiji klidně všechny hrnky, které na koleji mám (kromě toho s Mimoňky samozřejmě).


To je asi vše, co jsem potřebovala sdělit. Nejsem si jistá, jestli to vůbec někoho zajímá. Budu ráda za každou zpětnou vazbu do directu, na instagram, na facebook (což mi připomíná, že Vás chci informovat, že jsem si založila už i facebook https://www.facebook.com/eatwithcamilla/), do komentáře... Pokud chcete víc receptů, napište. Vím, že někdy to vázne, protože škola u mě má stále přednost, ale snažím se všechny recepty nějak sepisovat. Nebo alespoň si píšu v notebooku, co za články chci psát - zrovna teď tu vidím nové Co s sebou na kolej nebo třeba Vánoční tipy.
Pokud někdo z Vás má nějaké další speciální přání nebojte se ozvat nebo zeptat. 
Mějte se krásně, buďte milí, šikovní 
a nezapomínejte celý podzim na teplé kašičky, ať máte příjemná i rána.


Žádné komentáře:

Okomentovat