FOLLOW ME

Eat With Camilla

pondělí 17. října 2016

Můj vztah k jídlu

Jak jím a proč jím, jak jím 
aneb cesta 80ti kilového vegetariána k 55ti kilové rostlinné stravě


Založila jsem si blog o jídle a receptech, tak je možná na čase napsat i článek jak jím a proč tak jím.
Ač se může zdát, že jsem vegan, tak se za vegana nepovažuji.
Ano, používám u svých fotek na instagramu hastagy #veganfood apod, ale to čistě proto, abych mohla inspirovat recepty vegany nebo lidi, kteří se zajímají o rostlinnou stravu.
Nepovažuji se za vegana hlavně, protože nejsem dostatečně striktní a detailní ohledně vege jídla, nesdílím ani podobné názory. Podle mě je veganský styl života o něčem víc než o jídle.
Je to o filozofii, přesvědčení, o používání šetrných věcí k životnímu prostředí a zvířatům, 
používání kosmetiky netestované na zvířatech a tak dále.


Jsem vegetarián už od svých 15ti let - tudíž 7 let. A to opravdu dost striktní.
Od té doby, co jsem řekla, že jsem vegetarián jsem vědomě nesnědla maso, salám, brambůrky s šunkovou příchutí, a od té doby, co jsem zjistila, z čeho jsou gumoví medvídci a želatina, tak ani to. 
V této době při přechodu z "normální stravy" (nemyslete si, že byla nějak extra normální - rozhodně nebyla zdravá a já jsem taky nebyla to nejštíhlejší dítě na planetě), jsem přibrala asi 10 - 12 kilo a není se čemu divit.
Maso jsem nahradila přílohami - místo 2 knedlíků 4, protože u babičky něco jako sójové maso v té době neexistovalo, místo párků o rohlík navíc (protože sójové párky byly tenkrát ještě tabu), o tom, že v čočce a brokolici jsou taky bílkoviny jsem neměla ani páru a to, že sýry mi maso nenahradí mě taky nenapadlo. Těstoviny s rohlíkama byly u mě na denním pořádku.


A to nemluvím o palačinkách, smaženým sýru 
(který vám cpe snad každý ke komu přijdete na oběd nebo večeři, a to samé i v českých restauračních zařízeních), ještě je třeba zmínit můj dříve milovaný KitKat, všechny možný slazený mlíka - tímto zdravým pistáciovýho Müllera, všechny druhy čokolády (a když říkám všechny, tak myslím všechny kromě ovocných - ty fakt nemusím), buchty, koláče a vše sladké i slané, co mi začalo nahrazovat maso.


Když jsem vážila 80 kilo, tak mi došlo, že to tak asi dál nepůjde. 
Byla jsem sice spokojená, že neubližuji zvířátkům, ale nešťastná, že jsem obrovitánská... 
I když se 174 centimetrama se cítím obrovská do teď. 
Ale tak řekla jsem si, že by nebylo špatné se začít hýbat. Tak jsem začala. Na youtube jsem si našla snadná hubnoucí videa založená na tanci. S troškou pohybu každý den se asi po pár týdnech pár kilo hnulo. 
(Zas si nemyslete, že bych byla úplný lenochod, byla jsem od malička hodně sportovně aktivní, do školy jsme s bráchou vždycky chodili pěšky 1,5 km tam a 1,5 km zpátky, rodiče nás nevozili. Hrála jsem tenis, dělala jsem gymnastiku, aerobik, moderní aerobik, spoustu druhů tančení, začala jsem hrát basket, dokonce jsem dělala 4 roky vedoucí tanečního kroužku pro děti, hodně jsem jezdila na kole
i na kolečkových bruslích - ale taky jsem byla dobře hodně dobře živené dítě - babička pekla, mamka pekla, kmotřenka pekla, tety pekly... 
A já jsem milovník jídla, opravdu velký,
 a co mám do teď nejradši je dobře upečený klasický koláč, buchta, dortíky všeho druhu
 - nějaké čokoládové tyčinky mi můžou vlézt na záda, když vidím domácí bábovku.


Tak ale skončili jsme tam, že se váha hnula. Hnula se. Ale pořád to nebylo ono.
Proto jsem hledala něco, aby se hnula víc.
V té době (před 4mi lety, byla jsem v maturitním ročníku) začala být populární Jillian Michaels a její 30 day shread. Já si jí stáhla a začala jsem. 
Musím uznat, že ač celý život aktivní, první její lekci jsem propotila a probrečela.
Byla to bolest. Neuvěřitelná.
Proto jsem si řekla, když už teda trpím, zvládnu to, ale přestanu jíst všechny sladké čokoládové tyčinky, pít ty srajdový mlíka plný cukru, začnu vynechávat cukrovinky (to jsem já naivka ještě tenkrát nevěděla, že jsem si místo bebe na sváču mohla klidně dát tribitku, ale to je jiný příběh.) a budu denně pít jen čistou vodu! Nic s bublikama, nic ovocnýho (do té doby jsme doma všechnu vodu pili se sirupem).


A zvládla jsem to! Opravdu jsem vše dodržela! Jedla jsem jako dřív akorát bez cukrovinek, pila litry vody, brečela s Jillian a po týdnu byly výsledky. Malé, ale byly.
Tak jsem se kousla (jak říká můj taťka)
a rozhodla jsem se nahradit rohlíkové snídaně 
(skoro nesnídaně, když to vyšlo, tak jsem se stavila v pekárně a koupila si dva sýrový rohlíky nebo 2 koblihy a 2 koláčky, když to nevyšlo, tak jsem až svačila rohlík se sýrem)
něčím zdravějším.
Všude doporučovali ovesnou kaši, ale tam to ze začátku nějak neklaplo (nebyla to láska na první pohled) - viz. článek #mojeovesna. Ale ve zkratce - začala jsem snídat pečené müsli s jogurtem, mlíkem, ale vždy dvěma kousky ovoce. To mi vydrželo dva roky, a i když teď vím, co v těch krabicích je, tak to beru jako zlomový bod, protože jsem konečně měla nějaký režim a moc ráda na toto období vzpomínám. Odtud to byl už jen krok k ovesným kaším a pochopení správného snídaní.


S touto úpravou šla kila dolů. Samozřejmě jsem si všimla i toho, že začínám jíst víc zeleniny 
a ovoce a míň "srajd". 
U maturity - což bylo přesně půl roku od začátku randění s Jillian, 
jsem měla o 10 kilo méně, a to Vám můžu říct, že to byl můj největší úspěch. 
Dostala jsem se zpátky tam, kde jsem byla před svým vegetariánským tloustnutím. 
A samozřejmě jsem chtěla víc.
Jakmile jednou přičuchnete tomuto životnímu stylu, stane se závislostí. Začala jsem si zjišťovat víc o jídle, číst víc o potravinách, zajímat se o to, jak jedí další vegetariáni. Jillian mi přišla snadná a já objevila Shauna T.


A taky bezlepkovou dietu.
Jo, velká vlna - LEPEK JE ZLO - smetla i mě. Ale jen částečně. 
Dělala jsem si bezlepkové dny (většinou tak 5 v týdnu a pečivo jsem jedla tak 1x za měsíc).
Ale měla jsem pro to i dobrý důvod - věčně velké a nafouklé břicho jako balón. Prostě jsem si myslela, že má náhrada masa pečivem mi způsobila lepkovou intoleranci a pár dalších zdravotních obtíží. Ty ale nevymizely. 
Já jsem začala kolabovat, přestávala jsem vidět a mít další zdravotní problémy
- to už jsem měla o 15 kilo míň - jestli teď čekáte dojemný příběh o anorexii nebo neprospěšnosti bezmasé stravy, tak se nekoná. 
Zdravotní problémy jsem měla a mám, ale ne z lepku a ne z podvýživy, i když to byla první reakce mých rodičů i okolí - co na tomhle chcete zjišťovat za zdravotní stav,
ať začne jíst MASO a je po problému.


Následně jsem zdravotní problémy začala řešit a zvládat je
(i lékaři mě ujistili, že maso tady nehraje žádnou roli - jupíííí - sbohem zlé jazyky - které stejně neutichly, protože masožravci přece ví nejlíp, že všechny zdravotní problémy vegetariánů jsou z nedostatků mrtvých zvířat v jejich žaludcích).
Začala jsem jíst běžně lepek (s trochou omezení pšenice - je pravda, že lepek není zlo, ale není dobré jíst pšenici v každém jídle, stejně tak jako ostatní potraviny - všeho s mírou).
A zjistila jsem, že mi dělá zle nepřevařené čerstvé kravské mléko. 
Tak jsem místo lepku přestala pít mléko, jíst sýry a jogurty ve velkém a světě div se - bříško se zmenšilo (to neznamená, že mlíko je zlo světa!!! to bych nikdy nikomu neřekla!).
I když jsem si jako malá zalila čoko kuličky mlíkem, tak jsem pak běhala celé dopoledne s průjmy na záchod - tudíž si myslím, že jsem byla cíťa k mlíku odjakživa.
Taky si nemyslete, že když přestanete jíst mléčné výrobky, tak břicho zmizí úplně. 
To ne, chce to cvičení a řádnou stravu.


Tak jsem se dostala ke stravě bez mléka. Pak jsem si řekla, že vysadím i vajíčka, 
protože jsem se zas začala ládovat těmi jako náhradou za mlíčko. 
A tak jsem se dostala až k rostlinné stravě. 


Nejsem posedlá obaly potravin - nehledám ve složení každého broučka, syrovátku, stopy mlíka a nevím, čeho všeho. 
Když dojdu k babičce a babička řekne: "Kamilko, pekla jsem bábovku dej si." 
nebo "Kamčo, mám pro tebe smažený květák." - tak neřeknu:
 "Týjo, díky babi, že jsi na mě tak myslela, ale rovnou to hoď slepicím, protože v bábovce je - mlíko, vajíčko, tvaroh, jogurt a nevím co všechno včetně tuny cukru, a květák jsi taky vymáchala ve vajíčku rozšlehaném v mlíce, a to nemluvím o tom utopení v oleji."
Zdvořile se najím a dám si i kus bábovky (když je dobrá, tak i dva), protože snaha se cení! 
A když na vás někdo myslí s tím, že nejíte maso, tak mi to přijde hrozně hezké. 
Navíc běžně lidem nedochází, že například do čočkových karbenátků se pro spojení přidává vejce nebo, že květák je obalený ve vajíčku. Pro ně to jsou přirozené věci.


Řídím se hlavně tím, že to dělám pro sebe. Cítím se líp, je mi líp. 
Po 4 letech, zajímáním se o stravu, cvičení a vaření, vážím 55 kg. 
Jsem spokojená s tím, jak jím.
Jsem spokojená, že je to mé rozhodnutí, že to dělám dobrovolně.
Jsem šťastná, že nejsem alergická na nějakou skupinu potravin, a že když chci, tak si můžu dát dortík s přítelem, na který mám chuť v cukrárně. 
(S masem je to jiný příběh, to nejím z etických důvodů).
Je to o tom, co chci já a pokud já chci sýr, tak si dám sýr 
(zatím jsem za celou tu dobu neměla potřebu dát si samovolně sýr, jogurt nebo mlíko - možná proto, že mi po tom opravdu bývalo špatně).


Co bych nikdy neudělala? 
Nikdy bych nikoho nenutila nejíst maso! Nikdy! 
Nikdy bych svému příteli neřekla, že si nesmí dát maso.
Nikdy bych dítě ve vývinu nenutila nejíst maso.
Neřekla bych svému okolí: "Fuj, to nejez, to chcíplo."
 - i když mi to v mých telecích letech opakovaně vylítlo - tímto zdravím pubertu.
Taky bych nikdy nikomu neřekla, že to, že drží bezlepkovou dietu je blbost nebo jinak shazovala jeho styl hubnutí či snahy dojít k zdravému životnímu stylu, protože vím, kolik úsilí to stálo mě.
Zároveň si myslím, že rostlinná strava není pro každého a jsou lidé, kteří by na ní nepřežili.
Je to o střídmosti. Otevřenosti mysli a schopnosti přijmout své okolí takové jaké je.


Tímto se omlouvám za svůj dlouhý písemný projev. 
Nečekala jsem, že se takovým způsobem rozepíšu. 
Pro ty, kterým to vzalo minuty cenného života a k ničemu jim to nebylo, 
se ještě jednou omlouvám, ale to je asi tak vše, co s tím zmůžu.


Tak se mějte. :) 
A můžete mi do komentářů napsat jak jíte vy nebo byste rádi jedli.





2 komentáře:

  1. Skvelý článok, za mňa všetky palce hore ❤❤❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji :) jsem ráda, že se někomu můj článek líbil :)

      Vymazat